Alice a vzkaz v obálce

Po dlouhé době píšu další článek. Dnes jsem byla s Dominikem v čajovně. Nevěřila jsem vlastním očím, když mi konečně vyzradil to překvapení, které měl pro mě připravené.

Naší nekonečnou konverzaci po chvíli přerušil. 

"Alice? Něco mám!" řekl nadšeně a sáhl do postranní kapsy u batohu. 

Podal mi bílou obálku a pobídl mě, abych ji otevřela. Pomalu jsem obálku otevírala a ještě jednou jsem zvídavě koukla na Dominika, jako kdyby měl na obličeji napsáno, co se v obálka skrývá. Ale neměl. 

Stačilo jen obálku rozlepit celou a vytáhnout z ní to, co mi po zjištění naprosto zastavilo dech. 

"Dominiku? To přece nemyslíš vážně!!"
"Myslím!" měl radost, že jsem i já měla tu samou radost. Ještě větší!

"Jak jsi věděl, že zrovna lístky na Eda Sheerana mě tak potěší?"

Věděl, že ho poslouchám pořád, věděl, že je to můj nejoblíbenější zpěvák. Oči mi zářily jako dvě hvězdy. Objala jsem ho a políbila na tvář. 

Lepšího kamaráda už si ani přát nemůžu. Ví o mně snad úplně všechno a to jsem se s ním o tom, co poslouchám nikdy nebavila. Tak nevím, kde to zjistil. 

"Koncert je už ve středu. Lístky jsem sehnal na poslední chvíli přes jednoho kamaráda."

"Strašně moc se těším! Kolik tě stály?"

"To je jedno, ber to jako dárek jen tak!"

Doprovodil mě na autobusovou zastávku, kde jsme se rozloučili a já mu ještě jednou poděkovala. 

Autobus se rozjel. 

Zítra budu doma hlídat bráchu. Bohužel. V pondělí je škola, mám první zkoušku zpěvu, v úterý jdu s Týnou do města a ve středu už je koncert! Teď už jdu spát. Tak dobrou noc!

Alice