neděle 8. února 2015

Alice se topí

Dnes se mi stala hodně zvláštní věc.
Volala mi ta paní, které jsem před týdnem hlídala psa. Žádala mě, jestli bych jí dnes Miu nepohlídala. Souhlasila jsem. Ihned jsem nasedla na autobus a vyrazila na mně již dobře známé místo.
Vstupní dveře byly otevřené, však nikde nikdo. Jediný, kdo zde byl, byla Mia. Navlíkla jsem jí obojek s vodítkem a vyšla s ní na procházku.
Vůbec jsem netušila, kudy jdeme. Mia mě vedla kamsi hluboko do lesa. Potřebovala se asi vyběhat. Už se začínalo pomalu stmívat a já s Miou bloudily v lese ve sněhu po kotníky. Už jsem chtěla zatáhnout za vodítko, změnit směr, jít zpět, ale nešlo to. Ta malá čivava mě táhla vpřed, jako bernardýn a nenechala se ničím zastavit.
Vtom se Mia rozběhla a já za ní. Konec vodítka se mi vyhákl z ruky a já se hrnula sněhem jako sněhová fréza. Až po chvíli mi došlo, že jsem skočila za Miou na zamrzlý rybník. Naháněla jsem jí jako divokou zvěř.
Rozhlédla jsem se, ale Mia nikde. 'Tak a teď jsem ji ztratila' pomyslela jsem si. Vtom jsem ve středu rybníka zahlédla prolomený led. V rybníku cosi poskakovalo.
Byla to Mia
Přiběhla jsem k ní a snažila jsem se dostat jí ven. Neúspěšně. Klekla jsem si na čtyři a snažila se jí chytit za obojek a vytáhnout. Nikde nikdo, kdo by mi pomohl. Najednou se led prolomil a já ve chvíli spadla do ledové vody.
Došlo mi, že už není, jak pomoci. Začal se mi promítat před očima celý můj život, všechny příběhy a vzpomínky. Vše dobré i špatné. Byla jsem natolik zmrzlá, že už jsem nebyla schopna se hýbat, plavat, či vůbec vyplavat na hladinu. V tu ránu jsem byla pod ledem a nevěděla jak ven. Chtěla jsem udělat prudký pohyb, ale nešlo to. Byla jsem promrzlá na kost. Nemohla jsem nic. NIC.

Něco jsem však udělat mohla. A taky jsem to udělala.

Probudila jsem se, celá potem promočená, udýchaná a absolutně jsem netušila, co se děje. Byla jsem však v bezpečí, na posteli v pokoji, v ruce mačkala plyšáka a celá jsem se klepala. To byl jeden z nejhorších snů, co se mi kdy zdál. Horečka dělá svoje. Došlo mi kde jsem, hluboce jsem si oddechla, napila se teplého čaje, spolkla několik prášků a znovu si šla zdřímnout.

Snad se mi už nebude zdát nic tak šíleného.

2 komentáře:

  1. Říkám si: "To už je docela přehnaný, ta pěkně kecá". :D Ale sen to musel být pěkně strašidelný. Krásně jsi to napsala.

    GIVEAWAY O ESSENCE A MAKEUP REVOLUTION

    OdpovědětVymazat