Alice a modrý kůň

Jak jsem psala minule, horečka dělá vážně divy. Zdají se mi ty nejpodivnější sny.
Včera se mi například zdálo, že jsem jezdila na koni v cirkuse. Vcelku normální sen, až na to, že ten kůň byl modrej a mluvil. Ještě si pamatuju, že jsem s ním utekla někam na severní pól. Ale víc už nevím, protože mi uletěl. A pak jsem se vzbudila.
Potom se mi zdálo něco o škole. Že jsem o přestávce viděla Dominika s Týnou u schodů si povídat. Tak jsem ji jaksi skopla ze schodů. To už si taky víc nepamatuju.
Dnes ráno se mi zdálo, že jsem byla učitelka na naší škole. Bylo to naprosto děsivý, jelikož místo žáků seděly v lavicích opice.
Pak jsem taky řídila autobus, plavala v moři jako ryba, vznášela se nad městem jako pták a celé moje snění zakončil naprosto děsivý sen.



Začalo to normálně. Šla jsem do školy jako každý všední den. Ani jeden ze spolužáků mě však nepozdravil nazpět. Nikdo neodpovídal na moje otázky. Naprosto všichni mě ignorovali. Připadala jsem si, jako neviditelná. Dokonce mi učitelka zapsala nepřítomnost. Na obědě jsem jsem si přisedla k Dominikovi. Položila jsem základní otázku, jak se má. Neodpověděl. Ani nepozdravil. 'Nejspíš si asi nevšiml, že jsem si přisedla' - zprvu jsem si myslela. Snažila jsem ho postrčit, chytit ho za ruku, jakkoli mu dát najevo svoji přítomnost. Nic.
Ke stolu přišla Týna.
"Ahoj, Dominiku, máš tu volno?"
"Pro tebe vždycky!" pousmál se.
'Takže s ní se baví a mě si ani nevšimne? Já jsem vzduch? Nikoho nezajímám?' To všechno mě tak vytočilo, že jsem uchopila skleničku s vodou a .... 'chtěla' ji vylít na Týnu, ... ale nešlo to! Sklenička mi nešla uchopit. Svoji ruku jsem cítila. Ale však neviděla. Moje tělo se kamsi podělo. Zmizelo. U stolu seděla pouhá duše. Ne já, v mém těle. Byla jsem pouze duch, duše, vzduch, nic, naprosto absolutní nic. Zamlžilo se mi před očima, viděla jsem rozmazaně. Hluk ve školní jídelně se též pomalu utišoval.
V okamžiku jsem vůbec nic nevnímala, pouze černočernou tmu kolem sebe.

Blik! Cvak! Úleva! Zděšení! Překvapení! Probuzení! 

Po procitnutí jsem byla ráda sama sebou, ulevilo se mi, že jsem byla opět ve svém těle, vnímala nohy, hlavu, tlukot srdce, proudění krve, ruce, ruku, kterou jsem se natáhla pro hrneček čaje a prášek na bolení hlavy, který jsem zapila a opět se vrátila do stavu spánku.

Mám vážně zvláštní sny. Jsem zvědavá, co se mi bude zdát právě teď!