Už od pondělí ležím. Asi budu jedna z obětí té chřipkové "epidemie", o které mluvili ve zprávách. Máma tu reportáž viděla a ihned mě objednala k doktorovi. Dnes mě tedy vytáhla ze zahřátého pelechu s cílem, že zjistí, jestli by z té chřipky nemohl vzniknout nádor, nebo rakovina. Ona opravdu věří všemu, co řeknou v televizi. Dokonce si na to vzala jeden den dovolenou. Ach jo.
Neustále jsme kroužili kolem polikliniky. Máma měla nervy v kýblu a já měla aspoň čas na spánek. Parkovací místo jsme našli až po půl hodině. Na chodníku.
"Kdyžtak těm pánům policajtům vysvětlím, jak je tvoje nemoc závažná!" obhájila se a vytáhla mě z auta.
Já sotva stála. Dalo mi vcelku zabrat dojít až do čekárny, kde jsem chytila dalších 548 bacilů chřipek různých druhů. Chřipka dětská, chřipka s rýmou, chřipka důchodčí, chřipka s rýmou a kašlem a podobně. Však to znáte. To další půlhodinové až hodinové čekání, sledování večerníčka v televizi v čekárně, prohlížení letáčků na očkování proti klíšťatům, nebo poslouchání uřvaných mimin v kočárcích. Slyšíte a vidíte zkrátka všechno, jen ne sestřičku.
"Další!" vzbudil mě výkřik sestřičky po necelé hodině. Máma se mnou škubla a cpala mě se dovnitř. Předběhla asi pět pacientů v řadě, ale očividně jí to vůbec nevadilo.
"Tak co vás trápí tak důležitého?"
... povzdechl si doktor a otočil se na mě na své pojízdné židli na kolečkách.
Už jsem měla chuť říct MOR, aby máma měla důvod, proč na ordinaci volat v půl šesté ráno.
"Kašel a vysoké horečky," odpověděla ".. jo a ještě rýma!" dodala.
Nojo, rýma! To je důvod, proč mě sem dotáhla. Teď mi dají na rýmu antibiotika a já už se z domova nehnu. V tuhle chvíli bych vážně radši chodila do školy. Lepší, než ležet v kopici posmrkaných kapesníčků.
Doktor si mě prohlédl ze všech stran a bezpochybně zhodnotil, že je to jen chřipka a že musím být v klidu. Toť vše. Kvůli tomu jsme se sem vláčeli hodinu, aby se jen potvrdilo to, co už jsme věděli. Sestra nám dala kartičku, řekla "Na shledanou!" a vykopla nás z ordinace.
"Tak buď ráda, že to není to, co říkali ve zprávách!" usmála se optimisticky.
Já mlčela a vydala se k autu.
Nejprve jsem si myslela, že se mi to je zdá, ale když jsem uviděla mámu, jak hystericky pobíhá kolem auta s policejní botičkou, došlo mi, že to bude jen pravdivý důsledek toho, proč si musela zaparkovat auto na chodník. Takže jsme čekali opět další půlhodinu, než přijela městská policie a vše s mámou vyřešila. Teda skoro. Neměla u sebe ani korunu, tak pro nás přijel táta (celej šťastnej), mě odvezl domů a jel zpět za mámou.
Oba měli starostí v tu chvíli nad hlavu. Já byla ráda, že mám jen tu "obyčejnou" chřipku, ne žádný mor, či nádor, a tak jsem si mohla jít zas lehnout a pořádně to vyležet.
Vtipné, hezké :)
OdpovědětVymazat