Alice je nemocná

Už od včera ležím. Větší nudu jsem nezažila. Většinu času prospím, polykám nejrůznější prášky, koukám do zdi, nebo sleduji filmy. Výhoda je, že nemusím nic dělat, rodiče se o mě starají jako o princeznu ale hlavně , že nemusím do školy! 
Bohužel se neuvidím s Dominikem, dokud se neuzdravím. Za tu dobu, co tak polehávám jsem si uvědomila, že mu na mě vlastně i docela záleží. Konečně jsem potkala kluka, s kterým si mám co říct.
Byla jsem skoro celý den sama doma. Rodiče byli v práci a já koukala už na pátý film v pořadí. V průběhu jsem zavírala víčka a přestala film naprosto vnímat.
Vtom mě vzbudilo náhlé zařinčení zvonku. Já absolutně netušila, která bije. Asi to bylo v tom filmu, nejprve jsem si myslela. Film jsem vypnula, stoupla si a popošla do předsíně.
Zvonek se ozval znovu.




Začala jsem rychle přemýšlet, kdo to může být.
Rodiče jsem vyloučila, byli v tu dobu oba v práci.
Nějaká spolužačka? Těžko, dnes jsme měli do půl druhé.
Dominik? Ten ani neví, kde bydlím.
A Týna to taky být nemohla, jelikož se s ní nebavím.
Napadala mě tedy jedině pošťačka, nebo vrah, který mi ihned vtrhne do bytu, sváže mě na židli a vykrade celý náš byt, včetně mých naspořených 1600,- v kasičce.
Zvonek stále řinčel a já se rozhodla celé situaci postavit čelem. Vzala jsem v pokoji ze stolu kancelářské nůžky a popadla sprej na boty (univerzální pepřový sprej), který jsem viděla v botníku zahlédla jako první. V tu chvíli jsem si připadala jako hlavní hrdinka ve filmové detektivce. Chytla jsem kliku vchodových dveří a odvážně trhla za dveře, jako kdyby tam stál nějaký vlezlý chlapeček, vnucující mi reklamní letáky.

Omyl. Stála tam osoba mi hodně známá. Osoba držící v ruce plech s buchtou a igelitovou tašku plnou jídla. Babička Jana.
"Ahoj Aličko, máma mi volala, že jsi prý nemocná, tak ti něco nesu!" usmála se a podala mi tašku plnou mandarinek, pomerančů, banánů, sušenek, zavařenin a kdo ví, čeho ještě!
"Jez hodně ovoce, v tom je hodně vitamínů!"
"Jó, já vím.." automaticky jsem odpověděla, dala tašku do kuchyně a šla si lehnout.
"No, nevypadáš zrovna nejlíp, Ali. Dám ti něco k jídlu a pak uděláš nejlíp, když usneš!" zaklapla mi notebook a vydala se směr kuchyně - její ráj! Babička je vážně výborná kuchařka! Dělá tu nejlepší svíčkovou... a o buchtách ani nemluvím! Kousek její výtečné bublaniny mi ukrojila, já ji zhltla na posezení a ulehla zpět do postele.
V tu ránu jsem usnula a už se nevzbudila. Jako šípková princezna čekající na polibek z pravé lásky.
Vtipné, že? Takže usnu a už se nikdy neprobudím.

Dobrou,
Alice :)