Alice zpívá

Můj milovaný deníčku, jak víš, nepíšu tak často, jako jindy. Autorka tohoto blogu v poslední době moc nestíhá, ale i tak se snaží vydat minimálně dvakrát za týden článek. Ale i já, Alice, měla v posledních dnech vcelku frmol!

Mám spoustu novinek!

V pondělí jsem měla první zkoušku zpěvu. Já, která si vždycky zpívala maximálně tak ve sprše! Vcelku jsem se bála. Čekala jsem, že budu vykázána z hodiny ihned, jakmile vydám první skřek. Ale nebyla. Slyšela jsem jednu chválu za druhou. A já byla nadšená! Ty chytlavé melodie z nejrůznějších muzikálů jsem si zpívala po celý zbytek dne! 

Po hodině na mě čekal Dominik. To, že na koncert nemůžu vzal naprosto s klidem. Potom jen dodal, že když nepůjdu já, nepůjde ani on. Já jen koukala s otevřenou pusou! 

"Vždyť už máš lístky! Je to přece tvůj nejoblíbenější zpěvák! To si jen tak nenechej ujít!"

Dominik se pousmál: "Nemám s kým jiným bych šel."

Já netušila, co na to říct. Kvůli mě si nechá ujít koncert Eda Sheerana v Praze? Blázen! 

V tu středu jsem hlídala bratra, o čemž jsem psala v minulém článku. Rodičům naštěstí to, že se ztratil díkybohu neřekl. Ušetřil mě aspoň těch keců rodičů o tom, jak jsem strašně neschopná a nespolehlivá. 

Ve čtvrtek jsem dělala sto tisíc devět set jedna úkolů a učila se jako o život na páteční testy. 

A o víkendu jsem ležela. Nebylo mi ani trochu dobře. I tak mě máma hnala v pondělí do školy, kam jsem se výjimečně vcelku těšila, díky mé již druhé hodině zpěvu. 

Konečně jsem objevila něco, co mě baví. Myslím, že každý by měl dělat to, co ho alespoň z části naplňuje. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. 

Alice