Alice a líná Mia

Dnes jsem jela hlídat Miu.
( Pokud jsi nečetl/a včerejší článek, najdeš ho zde. )
Vyndala jsem klíč z obálky a odemkla vchodové dveře. Mia mě ihned běžela přivítat. Malá krátkosrstá čivava spokojeně vrtěla ocáskem. Sehnula jsem se a vzala jsem ji do náručí. Uskočila a běžela do obývacího pokoje. Připravit granule, vyměnit vodu, pustit na chvíli na zahradu. To byly jediné úkoly, které jsem měla splnit. Vcelku snadné. Procházela jsem se po domě jako na zámku, měla jsem ho sama pro sebe. Na zemi ležel míček, uchopila jsem jej a hodila na konec chodby. Mia se ani nepohnula. Došla jsem pro něj a zkusila ho hodit znovu. Nic. Koukala na mě nechápavě a netušila, co se po ní chce.
Mie jsem se věnovala asi hodinu, pak jsem musela domů. Upřímně musím přiznat, že línějšího psa jsem neviděla. Nedělala nic jiného, než že ležela na sedačce a svým výrazem mi dávala značně najevo, kdo je v domě pánem. Ani na zahradu proběhnout se jí nechtělo.

Jela jsem domů kolem páté večer, bylo už pološero. Cestou autobusem jsem si kladla otázky ohledně Dominika. Proč nepřišel, proč mi nedal vědět, proč mi tenkrát vlastně napsal.

(čti dál v celém článku)
Ani na jednu jsem nedokázala odpovědět. Snažila jsem se na to spíš nemyslet, ale nešlo to.

"Kde jsi byla tak dlouho?" křikla na mě máma ihned, jak jsem dorazila domů,
"Na brigádě." usmála jsem se na ní ironicky,
"A to smažíš hranolky někde v mekáči?" zasmála se.

Já neměla slov. Místo toho, aby byla ráda, že se snažím ty peníze nějak získat se mi ještě vysměje do očí. Otočila jsem se k ní zády a zabouchla jí dveře od pokoje přímo za nosem.
Po chvíli zaťukala, "Smím dál?" já neodpovídala. Vkročila do pokoje, "Nezlob se, Alice. Nemyslela jsem to zle. Kam chodíš na brigádu?"
Aspoň, že se omluvila, pomyslela jsem si, "Hlídám jedné paní psa." "To je dobře, že se snažíš!" usmála se na mě a odešla do kuchyně.

Musela jsem ještě udělat jeden projekt na zeměpis. Nastartovala jsem počítač, najednou mi naskočilo připojení. Mamka zapnula Wifi! Máte 8 nepřečtených zpráv, hlásil mi počítač. Zprávy jsem rozkliknula.

16.1.
Dominik: Alice, nemůžu dnes přijít, jsem nemocnej. Už ti funguje net?
Dominik: Alice!!
Dominik: Alice jsi tam?
Dominik: Alice psal jsem Matějovi, ať za tebou o přestávce zajde, že nejsem ve škole.
Dominik: Vyřídil ti to?
Dominik: Alice, Matěj na to prej zapomněl, nezlob se.
Dominik: Nezlobíš se?
Dominik: Snad jsi tam nečekala zbytečně!!! Ozvi se! Promiň.

Neváhala jsem ani minutu a ihned odepsala:

Alice: Máma zapnula net až teď. Nemáš se za co omlouvat. Nezlobím se, jen jsem se bála, že jsi zapomněl. Co ti je?
Dominik: Nějaká chřipka,.. Ale v pondělí bych už měl jít do školy. Sejdeme se?
Alice: Mohli bychom. A je ti líp?

Psali jsme si zase jako předtím. Porád a o všem. Až do jedné do rána.