S Dominikem jsem po škole nešla nikam. Odvolal to na poslední chvíli, jel s rodiči pryč.
Po škole jsem jela rovnou za Miou. Byla jsem ji dlužna za ten včerejšek, ...
Taky, že mi to vrátila.
Ihned v chodbě udělala loužičku. A taky jednu v obývacím pokoji vedle sedačky.
Zatím, co jsem to po ní uklízela, pobíhala kolem mě a vrtěla ocasem. Měla jsem na ni obrovský vztek! Na druhou stranu jsem za to tak trochu mohla sama,..
Když už jsem byla na odchodu, zjistila jsem, že se mi Týna pokoušela 14x dovolat. Poslala mi i SMS:
'Ali, potrebuju s tebou nutne mluvit, je to dulezite!'
Bála jsem se, co se stalo a ihned jsem volala nazpět.
Přiložila jsem telefon k uchu a napjatě čekala. Stále se jen ozýval dlouhý opakující se tón,
NEZVEDALA TO,
po chvíli se však vytáčení zastavilo.
Už jsem se nadechovala,
ozvala se však hlasová schránka.
Dlouze jsem vydechla a zkusila ji vytočit znovu. Byla jsem napjatá, jako struna, Týna ale mobil nezvedala.
Teď už ležím v posteli, píšu deník a druhou rukou volám Týně. Už po patnáctý.
Psala jsem jí i na facebooku, ale neodpovídá.
Telefon vypíná,
už tiše usíná,
poslední verš zapisuje,
tvrdý spánek následuje,
jak jen příběh pokračuje?
Žádné komentáře:
Okomentovat